O lásce

očima dětí

Přichází nový rok a mnoho z nás si vzalo předsevzetí, že budeme milovat druhého víc nežli v předchozím roce.

 Zeptáte-li se dětí, co si představují pod slovem „láska“, patrně se nedovíte, že to je „citový vztah příchylnosti nebo citově pozitivní vazby“, jak praví encyklopedický slovník UNIVERSUM. Můžeme se dovědět, nad čím budete zírat stejně, jako zírali psychologové a pedagogové, kteří tuto otázku položili skupině čtyřletých až osmiletých dětí. Některé jejich odpovědi byli totiž nečekaně hluboké a svědčily o představivosti, kterou bychom u dětí tohoto věku nečekali. Posuďte sami.

 

Rebecca, osm let:

Od té doby, co moje babička onemocněla artrózou, nemůže se už ohnout a namalovat si nehty na nohou. Tak to za ní teď dělá můj dědeček, i když má artrózu v rukách. To je podle mě láska.

Billy, čtyři roky:

Když vás má někdo rád, vyslovuje vaše jméno trochu jinak. A tak prostě víte, že vaše jméno je v jeho puse v bezpečí.

Chrissy, šest let:

Láska je, když jdete na jídlo do restaurace a dáte někomu většinu hranolků a nechcete z jeho z jeho porce žádné na oplátku.

Terri, čtyři roky:

Láska je to, co vás nutí se smát, i když jste unavení.

Nikka, šest let:

Když se chcete naučit někoho lépe milovat, měli byste začít u kamaráda, kterého nenávidíte.

Tommy, šest let:

Láska je, když jsou stará paní a starý pán stále přátelé, i když se už tak dobře znají.

Cindy, osm let:

Když jsem hrála na koncertě na piáno, byla jsem na pódiu a hrozně jsem se bála. Podívala jsem se na všechny ty lidi, co mě pozorovali, a zahlédla jsem tatínka, jak na mě mává a usmívá se. Byl jediný, kdo to udělal. Pak jsem se už vůbec nebála.

Elaine, pět let:

Láska je, když maminka dá tatínkovi nejlepší kousek kuřete.

Převzato z Dobřichovické kukátk,ročník XVIII/2007/4 – zima.